Toulky

po kysuckých horách

Lokality

Túry

Mimo značku

Na Oselné a Fírkovu Kýčeru

Putování po horách mimo značené trasy, je jak se zdá, stále oblíbenější. Může za to velkou měrou rozvoj techniky, která pohyb ve volném terénu činí podstatně snazší (tedy alespoň po čistě orientační stránce). Jde zejména o navigace GPS, díky kterým můžeme velice přesně určit svou polohu v terénu. Velkým pomocníkem jsou také mapové portály, které dokáží zobrazit určité území z leteckého pohledu, na kterém jasně vidíme, jak jsou v oblasti uspořádány lesní cesty - průběh chůze si tak můžeme dopředu naplánovat.

Popíšeme si nyní túru situovanou do oblasti polsko - slovenského pomezí, do okolí obce Skalité, která povede právě i po neznačených cestách. Pokud se ji rozhodneme absolvovat, bude to prověrka naší schopnosti orientace v terénu. Určitě je na místě doporučení, vzít si sebou GPS nebo alespoň kompas a mapu. Po fyzické stránce jde o nenáročnou túru.

Počátečním místem, kde naše putování začneme, bude Obec Skalité, část Serafínov. Pokud zde chceme dojet veřejnou dopravou, nejspíše zvolíme některý z autobusových spojů zajíždějící sem z Čadce. V tom případě se musíme dopravit na konečnou zastávku Skalité,Kožák. Do Serafínova je možno dojet i vlakem, spojů je však velmi málo a tak jsme stejně většinou nuceni použít autobus. Vlak je o něco výhodnější v tom, že nás zaveze blíže ke státní hranici a počátek túry se tím o malinko zkrátí. Jakmile vystoupíme na zmíněné autobusové zastávce Skalité,Kožák, musíme se vydat asfaltovou cestou vzhůru, jenž vede podél železniční trati. Podjezdem pod tratí neprocházíme, trať musí být v průběhu chůze po naší levé straně. Zakrátko se objevíme u železniční zastávky Skalité-Serafínov, kde je turistický rozcestník. Tady se napojíme na žlutou trasu, která nám poslouží jako vodítko ke státní hranici. K ní je to jen několik set metrů. Na hranici přijdeme po polní stezce zprava lemované lesem. Hranicí probíhá asfaltová cesta, jakmile se na ní dostaneme, zahneme vpravo. Od tohoto okamžiku, už budeme naše další putování považovat jako chůzi mimo značku. Funkci značek nyní převezmou hraniční kameny, které navíc mají tu výhodu že jsou číslovány, tudíž podle nich můžeme kontrolovat svoji polohu. Našim prvořadým úkolem tedy bude stále se držet státní hranice. Na začátku je dobré zkontrolovat podle kompasu nebo GPS zda se pohybujeme po hranici správným směrem tedy zhruba k jihu. Zpočátku jdeme po zpevněné komunikaci, se zástavbou po polské straně. O něco později musíme vystoupat výš na vrch s výškou 784m a je na naší volbě jestli půjdeme podél hranice po polské nebo slovenské straně. Na zmíněném vrchu je hraniční kámen s číslem III/184, je zde možnost hezkého výhledu na Serafínov. Po chvilce už před sebou vidíme velice výrazný vrch Skaľanka. Hranice přes ní prochází, takže vystoupáme na její vrchol. Výstup je vcelku prudký, ale za námahu jsme odměněni na okraji lesa těsně pod vrcholem kvalitním výhledem v severním směru. Z vrcholu samotného jsou výhledy velice omezené. Opět máme možnost zkontrolovat si svoji polohu, vrchol Skaľanky je osazen hraničním kamenem s číslem III/182. Sledujíc stále hranici, z vrcholu prudce sestoupíme po pěšině vedoucí vzrostlým lesem. Ihned poté co klesání ustane, se ocitneme v polootevřeném terénu. Od tohoto okamžiku musíme být velice pozorní a všímat si čísel hraničních kamenů, zakrátko se totiž budeme muset od hranice odpojit. Objektem, který nám ukáže místo, kde hranici opustíme, je hraniční kámen č.III/181. U něj se hraniční čára prudce láme a to směrem doleva, my zde musíme odbočit vpravo na lesní cestu. Pozor na skutečnost, že číslo kamene musí začínat římskou číslicí, očíslování 3/181 tedy není totéž co III/181. Kameny začínající římskou cifrou mají větší důležitost a jsou také vyšší než většina ostatních. Pokud kámen mineme, tak se po krátkém sestupu dostaneme do Vreščovského sedla, kde je turistický směrovník, což nás naprosto jistě utvrdí v tom, že jdeme špatně a že již jsme za místem, kde jsme měli hranici opustit. Pokud toto nastane, je třeba se vrátit zpět a kámen hledat znovu. Pravděpodobnost, že si kamene nevšimneme je větší, jestliže jdeme podél hranice po polské straně, proto se snažme jít po slovenském území.

Pokud tedy vše dobře dopadlo a od hranice jsme se odpojili v tom správném bodě, jdeme dále lesní cestou. Ta nás vede velice hezkými úseky, kde je vzrostlý les prostřídáván drobnými polankami, řídce porostlými hlavně mladými smrky a břízami. Místy se po levé straně objevují výhledy na horu Kykula. Na jedné z drobných polanek je odpočívka s lavičkami, což bychom na neznačené trase ani neočekávali. Další takové místo už na trase nebude, takže nespěcháme-li, určitě jej využijme k oddechu. Od odpočívky jdeme stejnou cestou dále. Po chvíli dorazíme pod vrchol zvaný Oselné, v některých mapách pojmenovaný též jako Osolné. Na samý vrchol je možné dojít po nevýrazné krátké lesní cestě, nicméně za slabou námahu jsme odměněni taky jen slabým výhledem. Pod vrcholem Oselného, těsně před místem než naše lesní cesta po které jsme sem přišli začně prudce klesat, musíme odbočit na jinou lesní cestu směřující na sever. Ta prudce klesá do rozlehlého travnatého sedla mezi Oselným a nepojmenovaným vrchem s výškou 815 m. Sedlo vidíme již během sestupu po naší levé straně. Jakmile prudký sestup ustane a ocitneme se na okraji lesního porostu, přejdeme přes sedlo do protilehlého lesa, kde se napojíme na lesní cestu směřující na severozápad. Chvilku po ní jdeme zalesněným místem, pak cesta vede po otevřeném hřebenu, ze kterého se naskýtají kvalitní výhledy především na obec Skalité a za ní vršky tvořící Jablunkovské Medzihorie, Fírkova Kýčera je přímo před námi. Přibližně za polovinou vzdálenosti mezi sedlem pod Oselným a vrcholem Fírkovy Kýčery se na hřebenu dvě cesty kříží zhruba ve tvaru písmeme X. K další chůzi si musíme vybrat tu vedoucí vzhůru. Druhou z cest použijeme později v závěru túry (ještě se zde vrátíme). Pokud se držíme stále stejné cesty, zanedlouho se ocitneme na vrcholu Fírkovy Kýčery, položeném ve výšce 804 m. Vrchol samotný je sice zalesněný, nicméně na několika místech na okrajích lesa těsně pod vrcholem, máme možnost výhledu prakticky do všech stran. Dále za vrchol směrem na západ už nejdeme, nýbrž se vrátíme zpět po stejné cestě a to až k místu, kterým jsme prošli již dříve, kde se cesty kříží ve tvaru písmene X. Na tomto křížení zahneme ostře vlevo na cestu, která nás povede až do koncového bodu celé túry. Cesta postupně stále více klesá, a směřuje do obce Skalité, části Kudlov. V tomto úseku chůze nejsou žádná orientačně problematická místa, tudíž pokud se držíme stále stejné cesty a sestupujeme přitom dolů, do Kudlova se musíme bez problémů dostat. Těsně před koncem túry, když už budeme v husté obecní zástavbě, zahneme na křižovatce vlevo. Po chvilce dorazíme k autobusové zastávce Skalité,Kudlov,kaplnka, kde túru ukončíme. K cestě do Čadce můžeme použít jak autobus, tak i vlak, v této části obce je totiž také vlaková zastávka Skalité-Kudlov.

Oselné - odpočívka sedlo pod Oselným Fírkova Kýčera
odpočívka pod Oselným
v pozadí Kykula
sedlo pod Oselným
v pozadí Skaľanka
Fírkova Kýčera

 

Místa s orientačně důležitými hraničními kameny
III/184 III/182 III/181
kámen III/184 kámen III/182 kámen III/181
Nepojmenovaný vrch
nad Serafínovem
Vrchol Skaľanky Místo odpojení se od hranice

Toulky po Kysuckých Horách

© Jakub Kosek